Vítejte na stránkách komorního sboru

3/2008, Cantus

Nestává se často, aby už při zahájení festivalu byla na prvním místě proklamována jeho užitková hodnota. Ta v případě „Smíchovských beneficí“, nového festivalu na území Prahy 5, spočívá v tom, že bude hudbou, výtvarným i literárním uměním na koncertech v průběhu října 2008 – června 2009 získáván finanční výtěžek, který bude věnován pro charitativní účely neziskovým organizacím na Praze 5. Tento chvályhodný cíl byl zveřejněn v úterý 17. 6. 2008 na pilotním koncertu v prostorách Sboru ČCE Na Doubkové 2040 v Praze 5 v krátkém proslovu faráře Ivo Moravce. „Předkoncert“ byl koncertem Smíšeného pěveckého sboru VOKS – Praha (Volné komorní sdružení), mladého sboru UČPS jak podle věku svých členů, podle interpretované hudby, tak podle stáří sboru. Vznikl v roce 2001 a už má za sebou řadu úspěchů na samostatných koncertech v Čechách i v zahraničí, v Českém rozhlase i v České televizi. V červnu 2004 se sbor stal finalistou Svátků písní v Olomouci, v roce 2005 získal v mezinárodní soutěži Pražských dnů sborového zpěvu druhé místo v kategorii vyspělých smíšených sborů a zvláštní cenu poroty za interpretaci lidové písně. Pro Český rozhlas 3 – Vltava natočil Viernovu Mši cis moll a Horákovo Requiem. V roce 2006 vydal své první CD s evropskými a jihoamerickými koledami.

Výčet dalších sborem nastudovaných skladeb v průběhu jeho krátké existence přesahuje rámec tohoto referátu stejně tak, jako výčet a rozbor jednotlivých skladeb krásného benefičního koncertu.

Dramaturgie celého koncertu, v němž zpěváky dvakrát vystřídala varhanními improvizacemi na žalmy č. 91 a 98 Jiřina Dvořáková – Marešová, stavěla na duchovních skladbách autorů 19. a 20. století (s výjimkou úvodních skladeb J. D. Zelenky a H. Purcella). Zazněly tedy duchovní skladby celé řady více i méně známých současných skladatelů v podání hlasově a umělecky výborně disponovaného sboru. Vyrovnanost jednotlivých hlasových skupin, intonační přesnost, vhodné dynamické odstíny a rozpětí a jednotnost rytmická, to byly hodnoty, kterých si mohl vnímavý posluchač povšimnout v průběhu celého koncertu. Sbormistryně Martina Spritová, která řídí toto pozoruhodné sedmnáctičlenné komorní těleso od samého počátku, dokázala v tak krátké době vytvořit sbor téměř profesionální úrovně, schopný zvládnout i větší díla oratorní (Fauré Requiem, Mendelssohn Eliáš a další). Mladá dirigentka jistě získává více respektu svým umem, vlídným slovem a úsměvem, než zdůrazňováním svého postavení umělecké vedoucí tělesa. Má naprostou důvěru svých spolupracovníků a soustředěný výkon sboru po celý koncert.

Závěr tohoto pozoruhodného večera tvořil v Praze premiérově uvedený Žalm 67 Otomara Kvěcha. Skladba, která posluchače zaujme tím, že zní jakoby hrána na jinou strunu, jiný nástroj. Zaznívá zde něco ryze českého. Patrně je ovlivněna starobylou písní evangelického zpěvníku více, než skladby, které na tomto koncertu dosud zazněly. Za doprovodu trubky Jiřího Bachtíka a varhan Lucie Žákové se slovy žalmu Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání se sbor VOKS Praha rozloučil s asi stovkou posluchačů tohoto koncertu.

A právě výtěžek z dobrovolného vstupného byl věnován tentokrát konkrétně azylovému domu na Praze 5. Tak by tomu mělo být i na dalších podobných festivalových koncertech.

František Zumr